ICH. Gary z Postupických lesů

weimaraner - výmarský ohař krátkosrstý

hlavní strana

 Cesta za polární kruh

Expedice Norsko - Švédsko 2007

 

    Tak jsem se po dvou letech opět vydal na cestu do Skandinávie. Opět obytným autem Hymrem (prostě „hymříkem“) a opět do Norska a Švédska, ale tentokrát o „kousek“ výš až za polární kruh. Naším cílem byly hlavně Lofoty a Vesterály.

    Ujeli jsme celkem 8.000 km, 7 krát se plavili trajektem a nafotili přes 1.000 fotek. Počasí nám přálo, já byl celkem poslušný pes, tak to nemělo chybu.

    Na Lofotech jsme zažili úžasné počasí, které je zde vzácné (cca 10 dní v roce zde neprší), a tak jsme jim asi těch 10 dní pro letošek vyčerpali, protože nepršelo a dokonce svítilo sluníčko. Došlo i na koupání na překrásných plážích s bílým pískem, které předčí i mnohé umístěné v mnohem exotičtějších destinacích. Viděl jsem překrásnou přírodu, rybářské vesničky … a hlavně spoustu ryb. Nejvíce mě zajímaly ty sušené na sušácích … moc krásně voněly. Na písečných plážích jsem se soustředil na stopování a chytání krabů, ovšem i žaludek si přišel na své při požírání chaluh. Moře jsem si tak oblíbil, že byl problém mě z něj dostat. Moje asistence při rybaření je již samozřejmá.

    Na Vesterálech jsem byl asi nejseverněji, co se mi dosud v mém životě podařilo. Panička mi slibovala, že možná uvidím velrybu, ale tu jsem tedy neviděl. Zato jsem si vzal příklad z absolvovaných přeprav na trajektech a několikrát se snažil vyrazit k protilehlému norskému břehu, kde jsem tušil sobíky a losíky, ovšem páníčci mě vždycky včas odchytili ….. asi nemají pochopení pro mé zámořské výlety a nechápou mou touhu po překonávání dálek.

    Ve Švédsku jsem měl štěstí na mnoho sobů a losů. Asi ti pacholci nemají co dělat, a tak se promenádují po silnicích. Každou chvilku jsme museli zastavit, aby mohli projít. Jenže oni nepřecházejí silnici, oni ji používají jako svojí stezku. Když jsem koukal na ty jejich parohy, ani se jim nedivím, s takovým parožím se jim těmi hustými lesy asi těžce prodírá, tak si to pochodují po silnicích. Jako správný hlásič, jsem každý jejich výskyt hlásil, a to páníčkovi přímo do ucha, až se celý „hymřík“ otřásal. No, a když ti pacholci odmítali uvolnit cestu a pořád před námi pochodovali, tak panička otevřela okno, aby si sobíci a losíci také něco z toho mého hlášení užili, a výsledek se dostavil. Většinou líně silnici uvolnili a štěkajícímu „hymříku“ dali přednost, aby se v zápětí hned vrátili na silnici a pochodovali za námi.

    V Norsku jsem se zase soustředil na fjordy, ledovce a místa s letním lyžováním ….. prostě kopce, i když jezera jsem také nevynechal. Dovádění na sněhu je prostě moje, sněhových koulí jsem přežraný, ledovec jsem alespoň olízal a kožich několikrát vymáchal v ledovcových jezerech.

    Když to tak shrnu, tak jsem naběhal spoustu kilometrů, vylezl jsem na kdejaký kopec, zkontroloval stavy tamní zvěře a naplaval spoustu kilometrů v moři, jezerech a fjordech. Každý den jsem spal v „hymříkovi“ na jiném místě, ale vždycky to bylo někde mimo civilizaci a vždycky to bylo někde u vody (slané, sladké či zmrzlé).

    Prostě móóóóóóc jsem si to užil.

    Cestovatel Garýsek

 

Fotky z Norska a Švédska - na pár fotek se můžete podívat do fotogalerie -  07/2007

 

ICh. Gary z Postupických lesů - výmarský ohař krátkosrstý - weimaraner

http://www.bestweimaraner.com