Z mého života

rok 2003 a 2004

Jmenuji se Gary z Postupických lesů a jsem výmarský ohař krátkosrstý. Říkají mi různě - Gary, Garýsku, Garymíre, Garýsi. Narodil jsem se 18.2.2003 jak jinak než v Postupicích.
Jednoho dne se na mě do Postupic přijel podívat jeden cizí pán – myslivec a asi jsem se mu moc líbil, protože mě vybral jako nového člena rodiny pro své známé. No jasně, byl jsem totiž od malinka mazlík a zároveň krasavec, ze sourozenců největší a nejsvětlejší štěně. Když mi bylo 8 týdnů, přijela si pro mě do Postupic celá lidská rodina. Hned se mi všichni moc líbili, protože mě jen hladili, mazlili se se mnou a chovali mě. Bylo to moc fajn, tak jsem s nimi rád nasedl do auta a jel se podívat na nový domov. Cesta autem se mi celkem líbila a když mě ke všemu nová panička pořád držela v náručí, tak jsem byl moc spokojený pes.
V novém domově na mě čekala i kočka Míca, které jsem se tedy ale moc nelíbil, pořád se ježila, syčela na mě a panička musela dávat velký pozor, aby mě nesekla, což se stejně několikrát stalo. Dnes už jsme velcí kamarádi a Micka se ke mně chodí i mazlit, ale já si občas vzpomenu na to, jak na mě byla zlá a alespoň jí po zahradě pěkně proženu.
Od malinka jsem byl celkem čistotný pes a tak jsem doma udělal jen pár loužiček a brzy jsem pochopil, že čůrat se chodí na zahradu. Ovšem s výběrem pelíšku na noc se mnou páníčkové měli moc práce. Nechtěl jsem být v noci sám a neustále se dožadoval něčí přítomnosti. Po čtrnácti dnech mého neustálého kňučení, kdy se mnou páníček a panička střídavě spali u mého pelíšku, jsem se rozhodl, že se v noci sám půjdu podívat po schodech nahoru, jak spí moji páníčci. Bravurně jsem sám zvládl potmě dřevěné schody a přišel k posteli páníčků. Ti se ale divili, jak jsem se tam sám dostal, a tak mě tam nechali ..… no a překonat výšku postele, to už pro mě opravdu nebyl problém. Od té doby spím v noci s páníčky v posteli a svůj pelíšek používám jen k odpočinku.
Protože jsem lovecký pes, tak nejsem přes den doma na gauči, ale pěkně na zahradě. Mám tam také pěknou velkou boudu, ale moc do ní nelezu, protože pak nemám přehled o dění na zahradě. Musím totiž hlídat celou zahradu a to dá dost práce, zásadně tam nepouštím cizí kočky, ptáky a zároveň trestám sežráním každého představitele hmyzí říše, který se opováží k nám vlézt, či přistát. Jen slimáků si už nevšímám, bylo mi po nich dost špatně, tak alespoň hlemýžďům rozkousávám ulitu. Micka je také lovec a pořád k nám odněkud nosí myši, tak si pak s nimi někdy společně hrajeme. I ještěrkám u nás pořád chybí ocásky, …… nevím, co s nimi pořád dělají.
Když mně byly 3 měsíce začala se mnou panička chodit do lesa na cvičák na cvičení. Chodím tam dodnes a moc rád, mám tam totiž spoustu psích kamarádů a kamarádek. Cvičíme tam společně poslušnost a to tedy asi všichni moc potřebujeme, protože tam chodíme cvičit dvakrát týdně. Po cvičení jdeme vždycky na společnou procházku a to je teprve zábava, když se nás tam deset a někdy i více honí. Všichni vědí, že jsem lovecký pes a tak si mě dost při procházkách hlídají, protože většinou mezi prvními objevím nějaké to zviřátko a to je pak teprve to pravé pozdvižení. Všichni páníčkové volají, křičí a hvízdají a snaží se nás přivolat zpět … no občas se jim to i podaří a když ne, tak my se stejně všichni za chvilku vrátíme. Také si občas vyjasňuje své postavení ve smečce, a to se pak někdy i objeví nějaká ta dírka do kožíšku. Já se tedy moc neperu, ale nemám rád, když na mě někdo vrčí.
Jsem pěkný pes, alespoň se všem dost líbím, tak se mnou panička začala jezdit na výstavy. V sedmi měsících jsem byl na první klubové ve Slavkově u Brna, tam jsem byl ve třídě dorostu a paní rozhodčí Ubrové jsem se moc líbil a předpověděla mi slibnou výstavní kariéru. Myslím, že se celkem strefila. Jakmile totiž nastala nová výstavní sezóna a mně se blížil první rok, tak jsem v únoru vyrazil na svou první mezinárodní výstavu do Brna. Nebyl mi ještě ani rok a pan rozhodčí Ing. Dostál mně zadal můj první titul CAJC a zároveň BOBa. Tak jsem jako malé pískle hned porazil ostřílené borce. Tak mě panička přihlašovala na další výstavy – v dubnu v Českých Budějovicích jsem získal další titul CAJC a už mi chyběl jen jeden do Junior šampiona. Ten jsem získal hned v červnu na MVP v Praze v Letňanech, kde jsem poprvé mohl startovat v mezitřídě – CAC, první CACIB a další BOB. Tak ze mě byl v hned 15ti měsících ČESKÝ JUNIOR ŠAMPION a zároveň čekatel na Interšampiona. Můžu se prý všude psát s titulem JCh. Gary z Postupických lesů … a to panička k získání titulu musela tolik let studovat, já jen objel tři výstavy a mám také krásný titul. Pak jsem byl v červenci na národní výstavě v Mladé Boleslavi a získal jsem dalšího CACe a zároveň jsem získal titul Národní vítěz. V srpnu se mnou páníčci jeli na MVP do Bratislavy, tam jsem získal 2x CAC a 2x r. CACIB. V září jsme pak jel na MVP do Mladé Boleslavi a získal další titul CAC a další CACIB, pak jsem jel na speciální klubovou výstavu do Bratčič u Brna, kde jsem získal titul CAC a v říjnu na MVP do Českých Budějovic, kde jsem získal další CAC a CACIB. Prostě titulů, diplomů, pohárů a medailí mám spoustu, tak mně páníček doma musel udělat dvě velikánské police, kam všechny moje trofeje vystavujeme. Rok 2004 byl pro mě výstavně velmi úspěšný.
Ale ani po lovecké stránce to se mnou není tak špatné. V dubnu jsem absolvoval jarní svod loveckých psů, v květnu zkoušky vloh se skoro plným počtem bodů a od té doby jsem se začal intenzivně připravovat na svou kariéru loveckého psa. Panička mě naučila aportovat nejdříve vycpané atrapy a pak bažanta, zajocha i kachnu. Umím poslouchat (pokud chci) na píšťalku a vyhledávat zvěř. Mám úžasný nos a vše s ním vyčuchám. Prý moc úžasně vystavuji a postupuji, jen občas proženu nějakého toho zajocha. Vím, že ho stejně nechytím, ani nesmím, ale nedá mi to. U bažantů už jsem pochopil, že uletí, tak mi stačí, že je na povel zvednu. Prý ani ty zajíce nesmím honit, ale pořád to nějak nemůžu vydržet ….. panička říká, že to nacvičíme snad ještě později, až prý dostanu rozum …. no, nevím.
Všechno to cvičení se vyplatilo a já jsem počátkem října úspěšně složil podzimní zkoušky v 1. ceně s celkovým počtem 250 bodů a stal se ze mě rázem „lovecky upotřebitelný pes“. No a když už jsem ten „lovecky upotřebitelný pes“ tak se ještě letos chystám na nějaký ten hon, abych všem mohl předvést, co jsem se naučil ….. a pak, zviřátka, ty já mám moc rád.
Povahově jsem prý moc úžasný pes. Nejsem moc dominatní, s ostatními psy (až na výjimky) nemám problém a celkem nerad se peru. Jsem velikánský mazlík a svojí lidskou smečku mám moc rád. Cizí lidi na procházkách vůbec neotravuji a ani k nim nečuchám, tak mohu bez problémů pořád běhat na volno. Kousek od domu mám louku, pole, les, Dalejské a Prokopské údolí, takže na venčení mám skvělé podmínky. Vzhledem k tomu, že je to chráněné území, tak i zvěře je tam dost a dost a já denně mohu hledat, vystavovat a postupovat a také to denně dělám. Moc neštěkám, občas jen trochu bafnu, když se mi něco nezdá nebo abych upozornil, že se něco děje nebo někdo jde. V restauracích se umím způsobně chovat, tak chodím s páníčky i do nich, většinou se prospím pod stolem, ale jsem moc rád, když na mě něco zbyde. Moc rád jezdím autem, tak s mojí lidskou smečkou všude cestuji a už jsem byl i v Německu, Rakousku, Švýcarsku a dokonce jsem je doprovázel i na letní lyžování ve Francii, kde jsem jezdil lanovkou až na ledovec. Je to fajn moci v létě chytat sněhové koule ..... a že mi jich ti francouzi naházeli. Příští rok se chystám k moři a určitě znovu na hory trochu prohonit sviště a zchladit tlapky na ledovci.
A protože se mně rok 2004 výstavně vydařil, jel jsem v prosinci ještě na výstavu do rakouského Wellsu, kde jsem získal titul CACA a CACIB. Završením celého roku 2004 bylo to, že jsem se v soutěži Český Šampion Šampionů 2004 umístil na pěkném 5. místě, a to jsem si pak musel jít s paničkou vyzvednout pohár v lednu 2005 na slavnostní večer v jednom pražském hotelu s bohatým rautem …. ….. to se mi tedy móóóc líbilo. Choval jsem se tam moc způsobně, klidně jsem pozoroval laskominy rozložené na stolech, až jsem z toho slintal, a kupodivu dost kolemjdoucích páníčků se slitovalo a nějakou tu dobrotu mi ze stolu podalo.
_______________________________________________________________________________________________
rok 2005

Výstavní sezónu 2005 jsem už dost flinkal a na výstavy jsem jezdil jen občas, přesto jsem získal několik dalších titulů CAC, r. CACIB a CACIB. Také jsem získal titul ČESKÝ ŠAMPION, SLOVENSKÝ ŠAMPION a v prosinci i INTERCHAMPION.
I po pracovní stránce jsem na sobě pracoval, nejdříve jsem v červenci absolvoval Speciální zkoušky z vodní práce v I. ceně s plným počtem bodů, v srpnu Lesní zkoušky v I. ceně a v září jsem si ještě zopakoval Podzimní zkoušky se zadáváním titulu CACT opět v I. ceně, abych splnil i pracovní podmínky pro zadání titulu Interchampion. Tím jsem splnil i všechny podmínky stanovené Klubem chovatelů výmarských ohařů pro uchovnění. V září jsem ještě obstál před chovnou komisí a tak se ze mě stal “chovný pes“.
V létě jsem byl s páníčky obytným autem na cestách po Norsku a Švédku, kde se mi moc líbilo a kde jsem se konečně seznámil i s mořem …… a opravdu bylo slané – ochutnal jsem ho. Více o mé cestě najdete u odkazu Norsko 2005.
Na podzim jsem absolvoval několik podzimních honů, kde jsem opět mohl využít všechno, co jsem se dosud naučil včetně dohledávky zraněné srny, kterou jsem sám dohledal a vytrvale hlásil, než mne panička podle štěkotu objevila. Hony mám moc rád ..... vlastně ze všeho úplně nejraději.
_______________________________________________________________________________________________
rok 2006

I rok 2006 pro mne začal celkem úspěšně. Hned v lednu jsem na výstavě v Norimberku získal ocenění V1, CAC, CACIB, CAC VDH, BOB a BIG 3, v březnu v Mnichově V1, CAC, CACIB, CAC VDH, BOB a BIG 4 a v dubnu v Rakousku ve Wieselburgu V1, CACA a CACIB. Získáním třetího CACA jsem tak splnil i všechny podmínky pro získání titulu RAKOUSKÝ ŠAMPION.
Také už nejsem panicem, ale plnohodnotným krycím psem. V dubnu jsem úspěšně nakryl Polskou šampionku Ch. Czarku z Sudowii a následně i Českou šampionku Ch. Astu z Trštiny, a tak jsem se 11.6.2006 stal pyšným otcem 8 štěňátek (6ti holčiček a 2 kluků) a následně 1.7.2006 dalších 9ti štěňátek (5ti holčiček a 4 kluků). 28.11.2006 jsem se stal znovu otcem dalších štěňátek (3 holčiček a 3 kluků) - matkou je polská fena Canis Fortuna BASTA.
________________________________________________________________________________________________
rok 2007

Rok 2007 pro mne také začal úspěšně. V lednu jsem na výstavě v Norimberku opět získal ocenění V1, CAC, CACIB, CAC VDH a BOB, v březnu v Mnichově už "skoro tradičně" znovu V1, CAC, CACIB, CAC VDH, BOB a titul Landes-Sieger-Bayern a vše jsem završil v dubnu v Erfurtu opět V1, CAC, CACIB, CAC VDH, BOB a zároveň titulem Landessieger Thüringen. Na německých výstavách se mi opravdu dost daří, což mě těší, neboť Německo je zemí původu výmarského ohaře. Tím vším jsem splnil poměrně náročné (zatím nejnáročnější - je potřeba 5 titulů CAC VDH) podmínky pro získání titulu NĚMECKÝ ŠAMPION.
11.4.2007 jsem se opět stal otcem dalších 10ti štěňátek (tentokrát se narodilo 7 holčiček a 3 kluci) - maminkou je moje velká psí láska Ch. Arisa Gris Limier alias Denny, kterou znám od malinka. Po celou dobu březosti jsem jí pilně navštěvoval a pak jsem navštěvoval i štěňátka.
Zatím mám 33 dětí, které žijí v Čechách, Německu, Rakousku, Švýcarsku, Lotyšsku, Polsku a na Slovensku. Tak jak štěňátka dorůstají, získávají i mnoho významných výstavních úspěchů. Někteří potomci už mají za sebou i úspěšnou prémiéru na loveckých zkouškách. Jedna fenka je již uchovněná. Ačkoli je nejstarším potomkům pouze jeden a půl roku, už jsou mezi nimi majitelé titulů CAJC, národních vítězů, BOBů - vítězů plemene a někteří se neztratili ani v závěrečných soutěžích. Více v odkazu Potomci Garyho.
V létě jsem se s páníčky opět vydal obytným autem na cesty po Norsku a Švédku - tentokrát až za Polární kruh. Více o mé cestě najdete u odkazu Norsko 2007.
Honební sezónu 2007 jsem si opravdu užil. Začal jsem v září hony na kachny a nepromarnil jsem ani jednu sobotu a od listopadu jsem pravidelně pokračoval hony na drobnou a škodnou. Za celou sezónu jsem nanosil stovky kusů zvěře, především bažantů a zajíců. Myslím, že to byla zatím moje nejúspěšnější lovecká sezóna vůbec.
________________________________________________________________________________________________
rok 2008

Rok 2008 jsem začal výletem do Francouzských Alp, kde jsem se zdokonaloval ve skijöringu, ovšem s tím, že netahám paničku na běžkách, ale na sjezdovkách. Nahoru jsme jezdili lanovkou a dolů jsem v postroji tahal paničku na laně po mírných sjezdovkách. Na těch prudkých jezdila beze mne.
1.7.2008 jsem se stal znovu otcem, tentokrát jen dvou štěňátek (jedné holčičky a jednoho klučíka), neboť konec březosti se nějak nevydařil a porod proběhl císařským řezem. Maminka štěňátek Deny Šedý lovec se ale po náročném porodu brzy zotavila a štěňátka rostou do krásy. Více v odkazu zde .
Také jsem se vydal na "letní" dovolenou opět do Francouzských Alp, kam jsem si vezl i svou bývalou nevěstu CH. Arisu Gris Limier alias Denny, byly to takové naše opožděné líbánky. Došlo opět i na lyžování na ledovci a také trochu skijöringu na sjezdovkách. Více v odkazu zde .
I z mého potomstva se zvolna stávají chovní psi a chovné feny, a tak už jsem i několikanásobný dědeček. Zejména mé dcery žijící v Polsku a Lotyšsku se činí, a tak moje krev proniká do všech koutů Evropy. Ale i moje potomstvo žijící v Čechách se činí, např. na letošní Klubové výstavě v Telči získala moje dcera Jessie from Grey Valley titul CAJC a Klubový vítěz mladých, dcera Daffi z Hostíkova vyhrála pracovní třídu s oceněním V1, CAC. Zároveň všichni zúčastnění prošli úspěšně bonitací a jsou Kandidáty chovu.
Loveckou sezóna 2009 jsem si opět řádně užil. Začal jsem jako vždy v září hony na kachny a pokračoval hony na drobnou a škodnou. Na kachnách jsem si letos opravdu užil a nanosil jsem jich opravdu hodně. Běžným standardem je již pro mne aport dvou kachen najednou včetně perfektního předání a potápění za postřelenými kachnami. Honební sezóna pro mne skončila až po Vánocích. Za celou sezónu jsem nanosil stovky kusů zvěře, především kachen, bažantů a zajíců, ale nevynechal jsem ani škodnou, zejména krásného lišáka.
Před Vánocemi za mnou opět přijela Ch. Arisa Gris Limier alias Denny na námluvy. A to, jak se to vydařilo, už patří do roku 2009.
_______________________________________________________________________________________________
rok 2009

Významnou událostí roku 2009 bylo hned v únoru narození 10ti krásných zdravých štěňátek (matkou je moje milovaná Denny) a opět jsem štěňátka pilně navštěvoval, aby si užila taťky, dokud byla nablízku. Štěňátka už mají vybrána nové majitele, některá odjedou do zahraničí, aby tak rozšířila smečku mého potomstva žijícího v Rakousku (5) a Švýcarsku (2). Určitě se za některými z nich při svých cestách po Evropě zastavím. Více v odkazu zde .
Hned v únoru jsem se opět vydal za lyžováním a skijöringem do francouzských Alp, kde jsem si to náramně užil. Zatímco moje potomstvo sbíralo a stále sbírá úspěchy na výstavách, já si užívám spokojeného života v přírodě, kde jsem opravdu šťastný a v každodenním kontaktu se zvěří .... co víc si může lovecký pes přát ???
V červnu jsem se vydal do Dánska prozkoumat dánskou přírodu. Páníčci pronajali chatu uprostřed dánské divočiny na břehu fjordu. Sousedy nám dělala jen místní flóra a fauna. V té divočině jsem měl co dělat, abych naše přechodné obydlí uhlídal od všech místních zvířecích vetřelců. Bylo to dost náročné, neboť „místní“ měli výhodu domácího prostředí. Sotva jsem „vyčistil“ jednu stranu mýtiny před chatou, už jsem musel běžet na druhou, abych zahnal další „vetřelce“ vykukující z lesa. Do toho všeho jsem ještě musel hlídat přístup z vodní hladiny, takže jistě chápete, že moje dovolená byla čistě pracovní. Nejvíce nástrah na mě přichystalo moře v podobě velkých vln (občas mě pořádně pomuchlaly), krabů klepeťáků (přece tam ty „pohyblivé kameny“ nenechám) a medůz (něco tak velké a slizké přece musím přinést paničce ukázat). Výsledkem je pocit dobře vykonané práce (páníčky jsem uhlídal), dokonale prosolený a propískovaný kožich (konečně jsem dopřelínal) a břicho plné vynikající dánské zmrzliny. Více v odkazu zde .
Na konci srpna mě přijela navštívit další nevěsta Cassinka (Ginna z Údolí Vltavínů). Okamžitě jsem se ujal svěřeného úkolu a výsledkem bylo dne 31.10.2009 narození 9ti krásných štěňátek. Více v odkazu zde .
Při malé inventuře mého potomstva jsem zjistil, že dosud mám celkem 54 dětiček a asi ještě více vnoučat (osobně vím o čtyřech vrzích, bohužel všechna jsou v zahraničí). Zároveň jsem si udělal malou inventuru mé plodnosti a zjistil jsem, že když nepočítám jeden vrh, kde těžký porod císařským řezem přežila jen dvě štěňátka, mám průměrný počet štěňátek na jeden vrh 8,66 štěňátek a připuštěné feny VŽDY zabřezly.
Mezitím jsem vyrazil na okružní cestu po Evropě. Navštívil jsem francouzské regiony Normandii, Bretaň, Povodí Loiry, Poitou-Charentes, Akvitánii, Pyreneje a Languedoc Roussillon, ostatními regiony jsem tentokrát jen autem prosvištěl. Také nesmím zapomenout na krásnou hornatou Andorru a její vysokohorská jezera. K cestování jsme tentokrát nezvolili obytného „Hymříka“, jak je u nás zvykem, ale rychlejší auto, neboť jsme se potřebovali rychleji přemísťovat. Tak jsem trávil každou noc v jiném hotelu, jenom v Andorře jsem si dovolil luxus dvou nocí na jednom místě. Vzhledem ke zvolenému termínu jsem tak stihl sezónu ústřic v Bretani, vinobraní v Bordeaux, koupání v Atlantiku i v krásně teplém Středozemním moři a krásné podzimní počasí ve vysokohorském terénu Andorry. Viděl jsem spoustu krásné přírody („Pobřeží růžové žuly“, Cap Fréhel, Pointe de Pen Hir, Pointe du Raz „Divoké pobřeží“ u Quiberonu, Pyreneje atd.), také trochu kulturních památek (Le Mont Saint Michel, Saint Malo, Carnac a tisíce všemožných megalitů a menhirů, pevnost La Rochelle atd.), užil si koupání na všemožných plážích Atlantiku i Středozemního moře v Cap d´ Agde, ale i sladké a zároveň studené vody andorrských jezer, včetně závěrečného definitivního „odsolení“ kožišku v Ženevském jezeře ve Švýcarsku. Prostě hodně zážitků, rozmanitá překrásná příroda, velké množství vody, hodně všemožných zvířátek a spousta naběhaných i naježděných kilometrů (cca 4.500 km). Už se těším na další výpravu. Více v odkazu zde
V září mně začala další honební sezóna. V průběhu září a října jsem "honil" mé oblíbené kachny a nanosil jich několik desítek, v listopadu jsem se plynule přeorientoval na hony na drobnou a škodnou, kterým se budu pilně věnovat každou sobotu až do konce roku.
Za celou sezónu 2009 jsem nanosil stovky kusů zvěře, především kachen, bažantů a zajíců, ale nevynechal jsem ani škodnou ... a tak jsem byl skoro každý víkend na honu. Loveckou sezónu roku 2009 jsem si opravdu užil, jak se na správného loveckého psa patří. Přes zimu budu trochu odpočívat a nabírat sil, abych se řádně připravil na další lovecké zážitky v roce 2010.
________________________________________________________________________________________________
rok 2010

Rok 2010 pro mě a paničku začal především přikrmováním zvěře. Sněhu bylo tolik a vydržel i v okolí Prahy několik týdnů, že jsem se musel s paničkou každou chvíli brodit hlubokým sněhem do lesa a přikrmovat své srnky, zajíčky, bažanty a koroptve. Snad se mi to úsilí na jaře vrátí v podobě ještě početnějších stavů zvěře.
Také jsem se vydal na další cestu po Evropě a opět to byla okružní cesta po Evropě. Jen jsem zamířil trochu dál a jižněji než loni a navštívil jsem Španělsko a Portugalsko. Zaměřil jsem se zejména na hory, národní parky a pobřeží Atlantiku. V Portugalsku jsem navštívil pohoří Serra Da Estrela, národní park Mata de Bucaco, národní park Peneda de Geres, nejzápadnější výběžek kontinentální Evropy Cabo de Roca a dále Cabo Carvoeiro; ve Španělsku pláž Catedralis, národní park Picos de Europa včetně soutěsky Garganta Divina ("Božské hrdlo") a národní park Ordesa Y Monte Perdido včetně kaňonu Ordesa (Evropská obdoba Grand Canyonu v USA). Fotky z cesty jsou k nahlédnutí zde
V polovině června mě přijela navštívit další nevěsta Tara (Cita ze Sedleckých skal). Okamžitě jsem se ujal svěřeného úkolu a výsledkem bylo dne 18.8.2010 narození 5ti krásných štěňátek - holčiček - vrh "B" Power Of Energy.
V září mně začala další honební sezóna. V průběhu září a října jsem "honil" mé oblíbené kachny a nanosil jich několik desítek, v listopadu jsem se plynule přeorientoval na hony na drobnou a škodnou, kterým jsem se pilně věnoval každou sobotu až do konce roku.
_______________________________________________________________________________________________
rok 2011

Rok 2011 pro mě a paničku začal především přikrmováním zvěře. Sněhu bylo od listopadu tolik a vydržel i v okolí Prahy několik měsíců, že jsem se musel s paničkou každou chvíli brodit hlubokým sněhem do lesa a přikrmovat své srnky, zajíčky, bažanty a koroptve.
V březnu jsem se opět vydal s páníčky na lyžovačku do Alp, kde jsem si týden užíval sněhu a překrásného slunečného počasí, honil jsem místní sviště a cestou domů jsem vyráchal kožíšek v Ženevském jezeře.
V létě Gary zkoumal švýcarské TOPvelikány. Navšívil Zermatt, Saas-Fee, Grindelwald, Lauterbrunnen, Wengen, Mürren, Wilderswil, Aletsch Arenu, Leukerbad a další. Obdivoval Matterhorn, Eiger, Jungfrau, Mönch a další čtyřtisícovky, zkoumal pohodlí švýcarských zubaček a lanovek, ráchal kožich ve vysokohorských jezerech, potocích, říčkách a termálních pramenech, pozoroval kamzíky, sviště a pstruhy, užíval si sněhu a sněhových koulí. Prostě si to jako vždy náležitě užil.
Ke konci roku se za Garýsem postupně zastavily další dvě nevěsty, v listopadu to byla Deny z Hoštických luk a těsně před Silvestrem Cila od Starého Krče pod Čertí skalou alias Cita. Štěňátka přijdou na svět až v roce 2012.

Tak to je zase prozatím zase vše a já brzy zase něco z mého života doplním.

Prostě panička říká, že život se mnou je přímo úžasný …. a já si to také myslím.

___________________________________________________________________________________

ROK 2012, 2013, 2014 a 2015

I následující roky Gary strávil v plném zdraví ve svém revíru, dále s námi intenzivně cestoval nejen křížem krážem po Alpách, ale i k moři, ať už to byla Francie nebo Korsika.

V pondělí 4.5.2015 odešel náš Garýsek do psího nebe, ale v našich srdcích zůstane navždy. Byl členem naší rodiny přes 12 let a jeho ztrátu neseme jen velmi těžce. Prožili jsme s ním spoustu krásných chvil, procestovali křížem krážem celou Evropu, neboť jeho společnost jsme si nemohli odpustit ani na dovolených. Přivedl nás mezi myslivce a měli jsme možnost s ním prožít spoustu krásných loveckých zážitků. Gary byl excelentní vodař a jeho práci ve vodě mohl kokurovat jen málokterý pes. Jeho vrozenými vlastnostmi bylo pevné vystavování, postupování a ustalování. Gary byl i výstavně úspěšným chovným psem, jehož potomci působí v myslivosti nejen v ČR, ale i v Německu, Rakousku, Slovensku Polsku a v Rusku. Jsme vděčni za každou chvilku, kterou jsme s ním mohli strávit.

ICh. Gary z Postupických lesů - výmarský ohař krátkosrstý - weimaraner
http://www.bestweimaraner.com